Turecko

Portál světla v Istanbulu v chrámu Hagia Sofia je vyjímečný svým postavením i symbolem spojení Evropy a Asie ve vzájemné symbióze a harmonii. Je to portál nových začátků a nástupu Země do 5.dimenze. V této době bude probíhat mnoho změn. Přepólování Země, přírodní katastrofy s tím spojené, ale je důležité být nad věcí a věřit Stvořiteli, že nám ve všem pomůže, když ho o to požádáme.

​

Patronem portálu je svatá Sofie, je to patronka těch nejvíce potřebných, chudých, utlačovaných a nemocných. Je ochránkyně cností a upřímnosti, ale také moudrostí a uvědomění si své síly a odhodlání pro dobrou věc, uskutečnit Boží plán na Zemi.

​

Stvořitel

​

Stojíme v kruhu a kolem nás je veliké shromáždění. Koná se slavnost, na kterou přichází všichni pozemští mistři, co kdy na Zemi žili, bohové a všechny bytosti světla a také světelné bytosti z jiných planet a z celého vesmíru. Uprostřed chrámu pod kopulí se zhmotňuje bohyně Sofie a nad chrámem vnímáme samotného Stvořitele.

Jsme propojeni přes srdce a očekáváme, co se bude dít.

​

Podlaha chrámu se nadzvedává, je podrytá a velmi poničená tím, čím vším procházel tento chrám, když z podlahy vylézali jako červi temné bytosti, které velmi dlouho tento chrám osídlovaly a z něj útočili na bytosti světla.

Ve smyslu hmoty je už chrám očištěn od všeho temného a zlého. Černý dým, jako pozůstatek temnoty stoupá vzhůru do kopule a všichni přítomní jej očišťují a rozpouštějí a pod kopulí zůstává už jen bílá prosvětlená jemná substance. V chrámu jsou zapáleny vonné pryskyřice, kadidla, silná vůně myrhy a bílý kouř vše očišťuje, prostupuje zdmi chrámu i obřadními předměty a také zpětně očišťuje liturgii, obřady, které se tu konaly a očišťuje myšlenky i srdce lidí – Křesťanů, Židů, Muslimů i bezvěrců.

​

Stvořitel pokládá svou dlaň na kopuli chrámu a dokonává naprostou očistu.

​

V kopuli se rozsvěcuje úžasné oslnivé světlo a v celém chrámu je to jako po velkém restaurování, zlato v chrámu září nevídaným leskem, vše je nádherně zářivé, jiskřivé, jasné a čisté.

Sofie nám tiše pokládá svou dlaň na čelo, dává najevo svou radost z naší přítomnosti a vděčnost za naši práci. Dostáváme jakýsi božský šat z hebounké tkaniny a je nám v něm velmi lehce.

Vysoký sloup světla nadále stoupá vzhůru a světlo se ve vlnách šíří také doširoka a dodaleka, přes asijské a evropské portály na celou Zemi a dál do vesmíru.

​

Portál je otevřen, je obrovský, v této chvíli je to největší světlo na Zemi.

​

„Jste moje láska.“

 

Stvořitel